Technika psaní na klávesnici - Psaní na klávesnici

Před kurzem: Konec měsíce v nedohlednu a jsem úplně švorc. Ségra pěkně podražila, chce za přepisování těch mých seminárek čím dál tím víc peněz. Navíc se profesoři úplně zbláznili: Kdo nám tento týden nezadal nějakou seminárku, jako by nebyl. Nechápou, že když neumím psát všemi deseti, že mi to trvá strašně dlouho a nebo musím uplácet ségru, aby to za mě napsala.

Po kurzu: Tak takhle vyvatovanej jsem ještě nebyl. Zakázky se mi hrnou, že už je skoro musím odmítat. Když se spolužáci dozvěděli, že umím rychle psát na klávesnici, začali se předhánět v tom, kdo mi nabídne víc peněz za přepsání seminárky. Kdyby věděli, kolik jsem za ten kurz psaní na klávesnici dal, tak by si ho taky určitě koupili a nemuseli by mě potupně uplácet. Ale přece se nepřipravím o kšefty :)

Správná technika

Správná technika znamená ovládat psaní všemi deseti prsty tak, abyste se nemusel(a) dívat na klávesnici (čili tzv. psaní naslepo). Každý z deseti prstů má tak přiřazen určitý počet kláves, což umožní nejproduktivnější techniku psaní (co nejmenší námaha a zároveň co nejvyšší výkon). Při této technice se oproti tzv. „vyťukávací“ metodě několika prsty zdaleka tolik neunavíte ani při delší práci.

Počítač Vám bude předkládat spolu s metodickým komentářem texty, které budete opisovat. Začíná se těmi nejjednoduššími texty složenými z omezeného počtu písmen (v první lekci je to např. pouze j, f, d). K těm se postupně v dalších lekcích přidávají nová písmena podle toho, jak se je budete postupně učit psát. Rovněž nároky na rychlost psaní spolu s postupem do dalších lekcí stoupají.

Sezení při psaní

Seďte zpříma, ramena nesmíte mít zvednutá a lokty mějte volně podle těla. Nohy by měly být celými chodidly na zemi. Výšku židle si upravte tak, aby byly splněny tyto podmínky. Vzdálenost od počítačového monitoru si upravte přibližně na předpažení. Rovněž je důležité mít monitor zhruba ve výšce očí.

Ruce (prstoklad)

Každý prst má přidělen určitý počet kláves. Tím dosáhnete nejenom žádoucího zrychlení psaní, ale značně tím snížíte i námahu. Vždy před začátkem psaní je nutné prsty umístit do tzv. základní polohy. Znamená to, že prsty položíme na určené klávesy na prostřední písmenné řadě, odkud se pak budou vychylovat. Vždy po stisknutí jiného písmena je nutné všechny prsty vrátit zpět do základní polohy. Máte tak jistotu, kde se právě prsty nacházejí a nemusíte se zbytečně dívat na klávesnici.

Základní poloha rukou

Prsty levé ruky položte na následující písmena: malíček-A, prsteník-S, prostředník-D, ukazováček-F.
Prsty pravé ruky následovně: ukazováček-J, prostředník-K, prsteník-L, malíček-ů (pro majitele klávesnic bez českých popisek-písmeno ů je hned další klávesa vpravo za L).

Palce obou rukou mějte nad mezerníkem. Dávejte si proto vždy před psaním pozor, aby byly všechny prsty v základní poloze. Snažte se také o to, aby ruce byly co nejvíce uvolněné (při příliš křečovitém psaní dochází k chybám). Při stisku kláves rovněž nekrčte ani nezvedejte ostatní prsty, které právě nepíší.

Psaní naslepo

Účelem je naučit Vás psát všemi deseti naslepo. Znamená to, že se při psaní nesmíte dívat na klávesnici. Klávesnice v dolní části obrazovky slouží pouze k orientaci o rozmístění kláves. Toto rozmístění se Vám postupem času zapíše do paměti. Pokud však během opisu nevíte, kde se požadovaná klávesa nachází, můžete se maximálně podívat na klávesnici na obrazovce a uvědomit si, který prst této klávese náleží. Snažte se nikdy nedívat na skutečnou klávesnici!
Díky tomu, že se naučíte psát tímto způsobem, čili naslepo, nebudete se potom muset při skutečné práci např. s textovým editorem vůbec dívat na klávesnici. Při psaní tak budete sledovat pouze obrazovku, kde vytváříte text, anebo v případě opisu papírovou předlohu, z níž text opisujete. Tato předloha by se měla nacházet co nejblíže k obrazovce. Ideálně si ji položte vlevo od klávesnice, nejlépe pak mírně skloněnou v úhlu pohledu.