Před kurzem: Píšu strašně, ale strašně moc pomalu, že i šnek by to zvládnul rychleji, a to už je co říct. Hlavně těch chyb, co u toho nadělámám, to by se jeden nedopočítal. Moje metoda psaní se nazývá "až tě najdu, tak tě bacim". No, není to zrovna moc efektivní, ale líp to zkrátka neumím. Možná bych se měl nad sebou dlouze zamyslet a konečně s tím něco udělat. Dál už nepíšu, jsem vysílen.
Po kurzu: Tak jsem se k tomu konečně dokopal a začal se učit psát všemi deseti. Byla to teda fuška, ale zvládnul jsem to a vůbec toho nelituju. Píšu jako drak, jsem efektivní, výkonnej a všichni mi to závidí. Co jsem dříve smolil půl hodiny, mám dneska za pět minut i s pauzou na kafe. Jediný, čeho se bojím, je to, aby na to nepřišel šéf a nezačal mi víc nakládat. Jako udělal bych toho pro něj hodně, ale sekretářku mu fakt dělat nebudu. To mu ten kurz psaní na klávesnici radši zaplatím ze svýho.